úterý 11. října 2016

Nemůžete usnout? Nechte partnera mluvit o politice

Politika, to je věčné téma. Pokud člověk narazí na někoho s jiným názorem, atmosféra přirozeně zhoustne. Nicméně nadzvednout ze židle vás může paradoxně i člověk, který má na politiku názory úplně stejné jako vy! Stačí jen, aby se o nich s vámi nechtěl bavit. Nebo naopak chtěl. Což je přesně náš případ. 

Tak to vidí ona

Kdybych měla jmenovat 100 věcí, které mě baví řešit, politika by se na seznam bohužel nedostala. Nevyjmenuju ani všechny současné ministry a vlastně i při výčtu československých a českých prezidentů, jak šli za sebou, se lehce zapotím. Ne tedy, že by mi politické dění u nás bylo úplně ukradené, jen mi nedělá zrovna radost.

Sice si říkám, že kdybych o některých věcech nevěděla, nemusely by mě štvát, a bylo by mi tudíž možná nakonec líp, nicméně i tak se snažím udržet si o politické scéně nějaké to povědomí. Ale maximálně tak do té míry, abych byla pokaždé schopná jít zodpovědně odvolit.

Nepatřím rozhodně mezi ty, kteří v sobě nachází chuť osobně se do světa politiky angažovat. A ani mezi ty, kteří politiku rádi řeší u piva či kdekoli jinde. Naopak. Debaty o politice ráda nemám.

Na rozdíl od mého muže.

„Ty jo, to se Milošovi moc nepovedlo, jak si přijel propagovat tu svou stranu do Zlína dva dny před volbama.“

„Hmm.“


„No jo, dívej, získali jenom 2,2%.“

„Hmm.“

„To si teda budou muset nějak vyhodnotit s klukama, kde udělali chybu, hehehehehe!“

„Hmmmmm!“


Jako člověk by býval myslel, že už mu ty moje nekonečné série „Hmmm“ musely naznačit, že tady pšenka prostě nepokvete. Že se mnou si, pokud jde o ty příjemné pány typu Zeman, Babiš, Kalousek a další, prostě moc nepokecá. Ale furt to zkouší.

Na druhou stranu jednu výhodu ta Luďova obliba ve vyprávění politických záležitostí má. Mluvit o tom, kdo zase někde řekl nějakou ptákovinu, kdo kde co zpronevěřil a kdo je blb, ho totiž baví tak, že vlastně ani moc nevyžaduje, abych nějak extra reagovala. A toho se dá skvěle využít, když člověk potřebuje usnout, ale nejde mu to. To prostě jen stačí říct něco jako „Četls dnes o tom Babišovi?“ a pak už jen zavřít oči.

Horší je, když téma politika vytáhne sám a přes den. Ale i na to mám fígle. Naštěstí totiž existuje pár kouzelných formulek, díky kterým (doufám) vypadám jak zapálený účastník debaty, i když ani trochu nejsem. Jsou to takové ty univerzální, všeříkající a v souvislosti s politikou většinou bohužel i pravdivé věty typu:

„Jo no, je to v pr…“

„No však je to debil, tak co čekáš?“

„Hnus!“

„Hmmm, trapné no…“

.....

No jo…ale když nad tím tak přemýšlím, tak jsem se právě prozradila.

Tak to vidí on

Já: „Lásko, co kdybychom napsali článek o politice, když jsou teď ty volby?“

Lu: „Tak to ses asi zbláznil, ne?!“


Ne, nezbláznil. Ač to zní sebemrskačsky, politika mě vždycky zajímala. Největší vliv na to měli asi Gumáci, které kdysi vysílala TV Nova – i když jsem tomu tehdy nerozuměl, byla to sranda. Dnes politice sice jakž takž rozumím, smích střídá pláč, ale zájem přetrval.

Zdroj: csfd.cz, archiv TV Nova

To se však nedá říct o mé drahé polovičce, pro kterou je diskuse o politice asi stejně zajímavá jako kniha o nejlepších fotbalistech světa. Už mám vypozorované, že když se zmíním o politice, Zemanovi či Babišovi, Lidu se buď začne nevídaně soustředit na domácí práce či něco v počítači, nebo naopak „vypne zvuk“, dívá se do prázdna a v hlavě si nejspíš přehrává všechny scény s Johnem Snowem. Což samozřejmě zaznamenám až po desátém „hmmm“.

A tak se po většinu času snažím rozvíjet úvahy o politice jen ve vlastní hlavě. Na politické rozhovory v DVTV nebo Otázky Václava Moravce se dívám se sluchátky. Z antikvariátů už nenosím knihy s hlubokými myšlenkami T. G. Masaryka nebo E. Beneše. A rudé tričko s nápisem "Volíme proti Paroubkovi" leží na dně skříně spolu se sparťanským dresem s číslem 6 a jmenovkou "Limberský".

Občas to ale prostě nevydržím a potřebuju ty nashromážděné informace a vnitřní dialogy dostat ven. Přiznávám, že v poslední době je to čím dál častěji, ale to souvisí s tím, že:
  • se hradní pán a jeho dvorní šašek předhánějí ve ztrapňování sebe sama i celého českého národa.
  • se koblihu za koblihou čím dál přibližujeme orwellovskému světu 1984.
  • se najdou lidi, kteří by opět sami sobě omezili svobodu pro „vyšší dobro“.
Sorry. Zase jsem se nechal unést. Ta politika mě prostě nenechá klidného. Aspoň už víte, jak se Lidu asi cítí. A pokud jste neusnuli, ani neodešli kvůli výše prezentovaným názorům, mám pro vás jednu na závěr jednu historku ze života.

Jak jste už asi pochopili, politika u nás není téma, o kterém bychom se bavili každý den. Nejspíš si tedy dokážete představit, jak mi zasvítila očička, když jsem jednou večer, když už jsme leželi v posteli, zaslechl: „Ty furt nadaváš na toho Babiše. Řekni mi o něm něco, ať to lépe chápu...“

(následuje zhruba půlhodinový rozvášněný monolog, kdy si sám sobě pokládám otázky a odpovídám na ně, to vše v návalu radosti, že mou drahou polovičku konečně zajímá politika!)

Když už jsem pomalu chraptěl a začínaly mě bolet ruce z přehnaného gestikulování, vytrhl mě z mých úvah zvuk, který zrovna nevybízel k další diskusi: „Chrrrrrrr...“

V tom okamžiku mi to došlo. Byl to předem promyšlený fígl, jak zaručeně rychle usnout. A povedl se jí dokonale – ani nevím, jak dlouho jsem mluvil jen sám pro sebe. Oklamala mě takovým způsobem, jako to dělají politici se svými voliči.

A nakonec vyplodila i text na téma „my a politika“. Já z ní přece jen ještě udělám politického experta! Snad mě ale do té doby, politickou hantýrkou řečeno, nevykroužkuje...

2 komentáře:

  1. Narazila jsem na Váš blog přes facebook (Brněnské blogerky) a jsem upřímně nadšená! :-D Paráda! Koncept muž vs. žena originální, vtipný, čtivý.
    Pokud jde o téma, chápu ženu. Nebo ji možná spíše obdivuji. Sama považuji za důležité se v politice trochu orientovat, poněvadž ač si na ni většina lidí stěžuje, je to něco, co rozhoduje o našich životech. Pokud tedy máme právo do toho zasáhnout, je třeba mít alespoň základní přehled. Ale jak sama napsala na začátku článku - politika vždy rozbouří hladinu. Mě samotnou toto téma taky vždycky rozvášní, ale už proto si myslím, že je třeba k tomu mít občas takový postoj. Obzvlášť, pokud se toto téma načne před spaním - Babiš tam přece nepatří! :-)

    Jinak, nechci si dělat reklamu, ale na svém blogu občas ráda napíšu něco k politickému dění - však spíš z hlediska motivace. Kdybyste měli chuť, budu ráda za Váš názor! :-) http://kamila-obr.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsme moc rádi, že jsme Tě pobavili a zaujali :)

      Tak já už toho Andreje nebudu tahat do postele no :D Ale musím říct, že už jsem se celkem vyklidnil...Dřív bych se třeba v hospodě hádal, teď už jsem najel na styl "mlčeti zlato". I když ne vždy to vydržím :D

      Tvůj blog vypadá pěkně, jdu si počíst! :)

      Vymazat

Líbil se vám článek? Tak nám to napište do komentáře, uděláte nám radost :)