Proč jsou Vánoce časem zázraků?

"Veselé Vánoce!"....."Užijte si pohodové svátky!"....."Přejeme klidné prožití Vánoc v kruhu nejbližších!"....tak takovýchto více či méně upřímně myšlených klišé jsme všichni ještě donedávna slyšeli na každém kroku desítky. A teď si popravdě přiznejme - kolik z nás prožilo Vánoce skutečně až do posledního detailu jen a pouze vesele, v klidu a pohodově? A je to vůbec reálné?

TAK TO VIDÍ ONA

Vánoce prý mají zvláštní kouzlo. Zatímco před dvaceti lety mi ale přišlo na Vánocích nejkouzelnější to, že Ježíšek stihne donést dárky všem lidem na světě během jediného dne, teď jejich magii vidím úplně jinde. A nemyslím tím takové ty dojemné věci, jakože je rodina spolu a podobně. Postupně vysvětlím.

Cukroví

„Zpracujte na nelepící se těsto. Jak z tohoto mám doprdele udělat nelepící se těsto???!!!“ ozývá se jednoho adventního dne z kuchyně. Zvědavost mi nedovolí nechat to jen tak a jdu se podívat, co za tím rozčílením stojí.

Můj drahý, jelikož patří mezi ty vzácné kousky, které doma ochotně vaří a pomáhají, se jal výroby perníků. Jenomže těsto, které má být vláčné nebo co, by mohlo možná fungovat i jako kvalitní lepidlo. „To tak budu zas příště něco dělat podle receptu!“ Brble, ale jelikož v tónu jeho hlasu poznávám, že je zatím naštvaný jen tak naoko, dovoluju si celou tuto scenérii natáčet, zatímco smíchy i brečím.

O pár dní později je naše kuchyň svědkem další výroby cukroví. Tentokrát se snažím z formičky vyklepat úlky, ale i když s ní mlátím o linku jak pominutá, úlek nejde dostat ven. Najednou, když už buším skutečně silně, úl vypadne a já ho setrvačností svého urputného bušení formičkou rozmašíruju. Následuje pár sprostých slov a jede se od znova.

„Kolik budeš dělat druhů cukroví?“ ptá se mě mamka. „Asi tři – perníky, úlky a rohlíčky.“ Odpovím. „Hmm, já už mám osm, ale přijde mi to furt málo, dělávali jsme přece víc.“ Přemýšlí mamka nahlas. No dělávali. A taky jsme ho v únoru pak o to víc vyhazovali do koše.

Dárky

Když se mě někdo v listopadu zeptá, jestli už mám všechny dárky, napadne mě akorát to, že ten člověk musel spadnout na hlavu. Nemám toho času samozřejmě ani jeden, ale z takové otázky odvodím, že dotyčnému již zbývá jen vybrat balicí papír, takže to nepřiznám a slíbím si, že začnu alespoň přemýšlet, co by se komu hodilo.

Jenomže to je každý rok ta samá písnička. Nikdo nic nepotřebuje, všichni všechno mají a na otázku, co by si přáli, odpoví, že abychom byli všichni zdraví. No tak dík, ale do vánoc asi vystudovat medicínu a uzdravit celou rodinu nestihnu.

Protože ale nepatřím mezi ty, kterým nevadí pořešit dárky 23.12 na benzince, čeká mě spousta času stráveného vymýšlením originálních, užitečných a zároveň nápaditých věcí, které pak ovšem tak jak tak trumfne babička obálkou s penězi.

Teď už je to kouzlo Vánoc vzpomínané na začátku možná zřejmější. Je to totiž asi jediná událost v roce, která nás všechny sice vždycky více čí méně vystresuje, ale nějaká magie pak stejně zařídí, že nakonec se z lepivého těsta stanou vynikající perníčky, nemožná formička vytvoří lahodné úlky, knížka, kterou člověk koupí v zoufalství na poslední chvíli, udělá obdarovanému největší radost a osmnáct druhů cukroví zalepí všem nejen pusu, ale i nervy. A tak se na ty předvánoční stresy stejně zase celý rok těšíme. A v tom nějaké čáry zaručeně musí být. 

TAK TO VIDÍ ON

"Přejeme vám klidné a příjemné prožití svátků vánočních..." Jo, tak tohle klišé se v různých obměnách píše do všech komerčních newsletterů a propagačních materiálů, když se blíží konec roku. A i když víte, že to tak není, stejně to musíte napsat, protože nic jiného se přece neočekává. Nebo snad myslíte, že by mělo úspěch přání: "Užijte si stresy při pozdním nakupování dárků a nezapomeňte, že máte udělat ještě deset druhů cukroví."

Ne, Vánoce už prostě nejsou svátky klidu a míru. Vždyť i postavy z pohádek a filmů, které tak rádi sledujeme o Vánocích, jsou stále ve stresu! Hugh Grant coby premiér v Lásce nebeské neví, jestli dřív řídit svou zemi nebo jít za láskou, Popelka stále někam utíká a snaží se ukrýt svou identitu a Kevin ze Sám doma prožívá naprosto šílené Vánoce (ať už doma nebo v New Yorku). No a když člověk tohle vidí rok co rok, tak jak má mít asi klidné Vánoce, co?!

Zdroj: http://homealone.wikia.com

A jak tedy vypadal předvánoční čas u nás?

Říjen

Já: "Když teď máme trochu času, co se takhle jít podívat po vánočních dárcích. Ať to máme z krku a nemusíme se pak stresovat..."
Lu: "Neee, dárky začínám vždycky řešit až v prosinci."

Listopad

Lu: "Asi bychom se měli dohodnout, jaké budeme dělat cukroví a udělat si plán, co komu koupíme."
Já: "No jo, ale vždyť je ještě čas."

Prosinec - 1.týden

Vánoce jsou tady! Ale co, hlavně se z toho nepo... Vždyť jsou Vánoce přece svátky klidu, no ne? Aspoň, že už máme ozdobený stromeček.
Já: "Kolegyně v práci říkala, že bude na dárky dávat visačky z perníčků..."
Lu: "Tyjo! To uděláme taky, skvělý nápad"!
Jo, začátek prosince je ještě krásným obdobím plným naivních plánů.

Prosinec - 2. týden

První vánoční nákupy. Ale místo toho, abychom si seznamu škrtali jednu položku za druhou, tak jsem z košíku musel vyndávat "roztomilého andílka", "úžasného sobíka" nebo se snažit ignorovat věty typu: "Tyhle vánoční dekorace ale vážně potřebujeme!" Jo a na co jsme to jen zapomněli? Na cukroví!

Prosinec - 3. týden

Ideální příklad toho, jak jsou Vánoce poklidnými svátky - pobíháme z obchodu do obchodu a přetahujeme se o poslední dárky se zoufalci, kteří to taky nechali na poslední chvíli. A taky budem říkat, že ty perníčky jsme nezdobili schválně, že tak líp chutnají, ne že už nebyl čas! A na visačky z perníčků kašlem, to byl zas nápad! Do toho všeho navíc ještě shánění kostýmů na vánoční firemní večírek, stěhování, montování skříní a cestování vlakem přes půlku republiky, o kterém vám určitě ještě někdy povyprávíme...

Uznávám, že Vánoce jsou časem zázraků - přece jen jsme to nakonec všechno stihli! Ale určitě jsme se opět nepoučili dost, abychom příště začali už v říjnu. Spíš bych to viděl, že začít ještě o další den později než letos, je pořádná výzva!