Jestli si ten fotbal (ne)prosadíš...!

Sice už je letošní mistrovství Evropy ve fotbale minulostí, ale oba ho máme stále v plné paměti. On vzpomíná na to, jak se malé fotbalové země vzepřely gigantům, ona zase, jak se v jednom kuse ozývalo hulákání typu "góóóóóĺ!", "pískej to pořádně!" nebo "došlo pivooooo!". Jo, fotbal nás prostě nenechává chladnými.

Tak to vidí on

V dětském pokoji jsem míval spoustu fotbalových plakátů. Přitom mým snem rozhodně nebylo stát se mezinárodní hvězdou jako je Nedvěd či Messi – vždyť já fotbal ani nikdy závodně nehrál! Tak proč mi na zdech viseli ti nagelovaní borečcci? A proč se MUSÍM dívat v úterý i ve středu na Ligu mistrů, ve čtvrtek na Evropskou ligu a o víkendu na českou ligu, a nebudu fakt místo toho čistit odpady nebo pomáhat při pečení?

Sledování fotbalu je, jako když jíte oříšky. Vezmete si hrst a hned si musíte dát další. Je to droga. Fotbal je plný emocí, technických kulišáren, rozmanitých příběhů, nádherných gólů, sporných situací a mnoho dalšího. Ač se fotbalové zápasy nehrají ve světě Harryho Pottera, tak vypadají jako oživlé šachy na velké zelené šachovnici.

A pokud je tedy fotbal droga, tak musím říct, že se ze mě stal na zlomu června a července feťák. Mistrovství Evropy ve Francii, tři zápasy denně a já si jich do žíly pouštěl většinu, i když jsem se učil na státnice. Fotbalovou horečkou jsem dokonce nakazil i mou drahou polovičku, která si z fotbalových fotosoupisek vybírala potenciální manžele a při každém utkání chtěla vidět penalty (které ale většinou prospala).

Co bych byl za chlapa, který by takové fotbalové zapálení u své ženy, pro niž fotbal většinou znamená jen pobíhání spousty postaviček ze strany na stranu, nevyužil? „Lásko, podívej. Mám tady takový pěkný fotbalový plakát, kam si ho vylepíme?“. Fotbalová horečka ale rychle klesla na bod mrazu. „V tomhle bytě nikam!!!“ odpověděla nekompromisně.

V tu chvíli mi přišla na mysl známá filmová hláška: „Hele Ludvo, to tě říkám, jestli si ten fotbal neprosadíš, tak jsi u mě mrtvej muž!“. A taky, že jsem si ho prosadil. Hned dva plakáty mám vylepené na skříni na boty.

Zevnitř…

Pozn.: Na kolejích se s mými plakáty ještě musela smířit.

Tak to vidí ona

Když poznáte muže svých snů, zažíváte zpravidla ohňostroje citů, vzrušení a přesvědčení, že od teď musíte být naprosto a bez pardonu dokonalá, abyste si ho udržela nejmíň navěky věků, obletěla s ním celý svět, vychovala minimálně tři děti a uskutečnila řadu dalších představ, které jste si vytvořila pravděpodobně už na prvním rande. 

A protože jste teda dokonalá, nebo se alespoň snažíte, aby měl váš objev tento dojem, vykládáte si s ním s ohromným zájmem naprosto o všem. Bez ohledu na to, jestli vás dané téma baví či nudí. Teda asi tak prvního půl roku, než začnete vystrkovat růžky. 

Jestli narazíte na sportovce tělem i duší, nevyhnete se tak pravděpodobně ani tématu „fotbal“. Pokud patříte mezi ty šťastné, které tento sport obdivují a sledují, gratuluju! Máte na celý život o starost méně.

Já však bohužel tohle štěstí nemám, a pakliže jsem kdy byla na fotbale, bylo to rozhodně jen a pouze kvůli tomu, abych mohla okukovat kluky a dát si ve stánku pivo a klobásu s hořčicí. 

Nicméně o tom, že za fotbalem nevidím nic jiného, než plno trávy, balón a spoustu nesmyslně přeplácených hráčů, se samozřejmě můj pan vysněný nesměl dozvědět. Alespoň dočasně. On totiž fotbal miloval. No a jisto jistě bych přece ztratila ten pomyslný bod, který by mi následně zatraceně chyběl k dokonalosti, o kterou jsem se tak urputně už měsíc snažila. 

Nějakou dobu jsem tedy musela ututlat, že nemám páru, co je to ofsajd, a že na celém fotbalovém světě oceňuju nejvíce pravděpodobně zadek Davida Beckhama. A tak jsem se tu a tam dostala do nějaké té fotbalové debaty, k nějakému tomu videu či článku, díky čemuž jsem postupně zjistila, že ve fotbale se na rozdíl od hokeje nestopuje čas, když někdo simuluje zranění, že Ronaldo a Ronaldinho není ta samá osoba, a dokonce jsem přišla na kloub i záhadě, proč má najednou každý druhý kluk mezi 12 a 25 lety na temeni hlavy ten podivný culíček - Lukáš Vácha je totiž drsnej typan, a když budete vypadat jak on, určitě sbalíte spoustu koček. 

Docela mi to procházelo, a můj muž si tudíž na chvilku myslel, že narazil na poklad, který má pochopení pro ten nejlepší sport na světě. Teda až do chvíle, než se konalo fotbalové EURO.

„Lásko, dnes se budeme dívat na fotbal jo?“ oznámil mi jednoho červnového dne. Cha! Super, další příležitost k tomu, dokázat, jak jsem skvělá. Připravím mu k tomu fotbalu hambáč a koupím piva, to bude mít jistě radost, já plusové body a na dlouhou dobu zas od fotbalu klid. Až do posledního bodu vše vyšlo dle plánu – burger, pivo, radost i plusové body. Akorát ta „dlouhá doba“ trvala jen pár hodin. Toho dne totiž začalo EURO.

Kdo neví, o co se jedná, tak ve zkratce – celý měsíc v kuse probíhají fotbalové zápasy, které prostě člověk MUSÍ vidět, protože každý je přece tak jiný a jedinečný. Ty zápasy jsou klidně tři za den, a vy jen nestačíte zírat, jak to někoho může bavit. Pořád dokola.

Další zápas jsem se tedy nějakou dobu snažila opět sedět po boku své polovičky a fotbal sledovat, ale stále jsem v tom viděla to samé – nic. Takže jsem se nakonec smířila s tím, že mé nepochopení pro tento fantastický sport bude odhaleno a se slovy, že fotbal je hloupý sport (slovo hloupý jsem rozhodně nepoužila, ale teď chci být zrovna slušná), jsem se odešla opalovat na zahradu. 

Dobrou zprávou je, že i když jsem přišla o ten pomyslný bod, jehož ztráty jsem se tolik děsila, nic se nezměnilo. Láska ke mně mu pravděpodobně zůstala. Horší zpráva je ta, že stejně tak mu zůstala i láska k fotbalu, takže u nás doma měsíc jel den co den ČT Sport. Ale to se dá zvládnout, chce to jen pevné nervy. A víno.

No nic, tak zase za čtyři roky. Teda za dva, ještě je tady totiž mistrovství světa ve fotbale. Nebo počkat, za týden vlastně začíná olympiáda. Tak nic.