Voda je o převracení kánoí i vztahů

"Pádluj! Proč nepádluješ?! Všechno je to tvoje vina!" Jo, tohle se na vodě dá asi slyšet často. A taky se říká, že sjíždění řeky odhalí pevnost partnerských vztahů, a že pár, který se na vodě nepohádá, tak už spolu vydrží. Tak jsme se rozhodli to vyzkoušet!

Tak to vidí ona

Pokud jedete se svou drahou polovičkou na dovolenou, je vždy dobré dodržet pár drobností, díky nimž si ušetříte zbytečné hádky a nepříjemnosti. Člověk ale musí být připraven a tak nějak počítat s mužským myšlením. To ale nebývá problém, muži většinou myslí dost podobně a neměnně.

Hrozba sporů začíná už balením. Chlap totiž samozřejmě ví nejlépe, co taková žena k životu potřebuje, kolik spodního prádla jí bude stačit nebo bez kterého trička se mine. Pro klidný začátek dovolené je nejlepší dát mu za pravdu. Vezměte si příklad z mojí kamarádky. Její odpověď na otázku, kolik si bere triček, mě velmi pobavila: „No muž mi povolil jen dvě, prý jedno do lodi a jedno do kempu, ale samozřejmě beru šest, zastrkala jsem to různě po krosně, když se nedíval.“ Paráda - mužské ego nezraněno, dámské hygienické návyky zachovány.

Oblečení ale není zdaleka ten největší kámen úrazu – ten přichází teprve, když dojde na řadu kosmetika. Zatímco každá žena ví, že ať už jede na měsíc nebo na 4 dny, hygienických potřeb zkrátka potřebuje stejně - ona se ta hygiena jaksi dodržuje denně, muž pokaždé pronese větu, při které máte chuť proskočit oknem: „Však jedeme JEN na 5 dní, na co toho tolik potřebuješ?“ Jenomže ten deodorant, hřeben či krém prostě menší nebude a nebude, ani když mu slíbíte, že za 5 dní je zpět doma.

V tomto bodě tedy nezbývá nic jiného, než kosmetické přípravky nabalit sobě i jemu, protože i když doma dělá ramena, jak přece na 5 dní NIC nepotřebujete, je naprosto jisté, že do 24 hodin po příjezdu padne jedna či více z vět: „Máme opalovací krém?“, „Kde máme pastu na zuby?“, „Já jsem zapomněl kartáček“, „Půjčíš mi sprchový gel?“, „Něco mě štíplo, máš na to něco?“, a tak dále a tak dále.

Letos na vodě si můj milý dokonce vyprosil i lak na vlasy se slovy: „Vypadám jak debil, protože si mě neostříhala, než jsme odjeli“. Kromě jasného signálu, že za to tedy můžu vlastně já, mi prolítla hlavou ještě vzpomínka na dotaz, jestli mu mám sbalit gel na vlasy a jeho odpověď, že není debil, aby si ve stanu geloval vlasy. Takové věci ale samozřejmě nevytahuji, poskytuji mu první pomoc a chválím, jak mu to najednou sluší.

Dalším důležitým bodem je stavění stanu. Vůbec nikdy se s žádným zástupcem mužského pohlaví nezkoušejte dohadovat o tom, kde byste stan měli postavit. Protože i když najdete to nejrovnější a nejlepší místo, stejně bude nakonec stát o kousek vedle, aby jakože to rozhodnutí bylo jeho. Taky si klidně nechte stále dokola vysvětlovat, do jakého očka kterou tyčku máte dát, a to i když daný stan stavíte za poslední tři dny už pošesté. Protože rozdělat oheň a postavit obydlí je přece mužská záležitost a nesmíte dát vůbec nikdy najevo, že taky víte, jak na to. Raději mu k tomu stavění s úsměvem doneste pivo z nejbližšího bufetu. A sobě taky.

Hladinku je vhodné udržovat i na vodě. Jednak je pak větší sranda, jednak taková kvalitní slivovička odežene všechny nemoci, a jednak si zvýšíte odvahu, což je na vodě mnohdy potřeba. Třeba před některými jezy. Co se jezů týče, je to vůbec nejzábavnější a nejvíc vzrušující část sjíždění řeky, což jsem poznala hned po sjezdu prvního z nich. Adrenalin, euforie a radost z úspěchu jsou jako droga a na jezy se vlastně najednou těšíte, i když před každým náročnějším zavládne strach.

Jeden jez jsme ale přeci jen vzdali. Odradilo nás, že se v něm cvaklo 95% všech kánoí, které jsme u něj asi hodinu pozorovali. Musím říct, že jsem tehdy do poslední chvíle myslela, že ho pojedeme, a že se budu koupat stejně jako desítky jiných v ten den, ale muž mě překvapil.

„Tak nemusíme ho jet, jestli nechceš.“ Řekl poté, co se posádka dalších dvou spřátelených lodí rozhodla přenášet je po suchu. „Tak jako moc se mi nechce skončit v té studené vodě, když prší no, ale rozhodni ty, ať pak neříkáš, že jsme nejeli kvůli mě“. Rozhodl. Nejeli jsme. Trochu jsem si oddychla, i když je mi jasné, že bude do smrti vykládat, že to nejel jen kvůli mně, abych neprudila. Akorát tedy nechápu, proč nemohli ti kluci jet spolu, když se všichni tvářili, že to přenáší jen kvůli nám holkám. Ale nechme je v tom, že jsou ohleduplní a láskyplní. :-D

Říká se, že pobyt na vodě ukáže pevnost a kvalitu vztahu. Při sjíždění řeky se prostě dost často dostanete do situací, které pro méně odolné vztahy mohou působit vypjatě, a pokud z nich neumíte vybruslit s noblesou, problém na sebe nenechá dlouho čekat. Náš vztah ani naše kánoe se naštěstí naruby ani jednou nepřevrátily, a tak už se těšíme na další řeku!

Tak to vidí on

Před odjezdem na vodu mě moje kolegyně v práci varovala: „Bacha na to, na vodě se rozchází hodně párů!“ Jen jsem se ušklíbl a mávl rukou na pozdrav – co by se tak asi mohlo stát?

A první den se zdálo, že jsem měl pravdu (jak to obvykle v případě mužů bývá, že?). Krásné počasí, dobrá nálada díky euforii ze sjíždění jezů a především žádný důvod pro hádky. I ostatní vodáci, kterých na Vltavě bylo nejspíš víc než kamenů v řece, byli veselí a vyzařovala z nich pohoda.

Tak kde se tedy vzaly ty babské povídačky, že sjíždění řeky prověří partnerský vztah?

„Nešahej na mě!!!“ Ostrý výkřik rozetnul klidnou pohodu, která panovala ve večerním kempu. Bujaří vodáci, kteří rázem ztichli, spolu s námi pozorovali scénu jak z filmu – žena křičí na muže, snaží se mu uštědřit kopanec hodný Chucka Norrise a shodit ho do řeky. Poté hodinu pláče na břehu Vltavy a celou ukázku toho, jak může voda prověřit partnerský vztah, uzavírá tím, že se vrací ke stolu a svého „milého“ polévá pivem.

Zrovna když jsem si další ráno říkal, že to asi byla jen náhoda (doneslo se k nám, že za to mohlo moc trávy), tak se okolo našeho stanu prožene jiný kluk se slovy: „Kláro! To je konec vztahu! Konec! Chápeš to?!“ A já začal pochybovat, jestli na těch povídačkách fakt něco nebude...

Jez u Liry v Českém Krumlově mi nakonec ukázal, že asi opravdu bude. Pod jezem se cvakala jedna loď za druhou a naše holky jako háčci odmítaly jet. Tři páry z pěti potvrdily, že je jen tak něco nerozdělí – jeden se rozhodl jez sjíždět, další dva se bez hádek usnesly na přenášení. Pak tu byl ale jeden pár s odlišnými názory. A jak jejich domluva skončila? Jez nejeli, vyhrála slečna s očima červenýma od slz. Nechybělo moc a po Vltavě málem plul zásnubní prstýnek…

A rozhodnutí bylo taky na nás. Lu se rozhodně nechtěla pouštět do boje s vlnami, já naopak ano. Ale vzpomněl jsem si na moudrá slova kolegyně a přehrál jsem si v hlavě možné scénáře:

1. pojedeme jez a zvládneme ho = „No a co, že jsme ho sjeli? Ty si vždycky prosadíš svou a nezajímá tě můj názor! To je konec vztahu!“
2. pojedeme jez a cvakneme se = „Málem jsi nás utopil! Jsem ti to říkala! Proč mě nikdy nemůžeš poslechnout?! To je konec vztahu!“
3. jez nepojedeme = „To jsem ráda, že na mě bereš ohledy (zamilovaný pohled).“

Tak co myslíte, jakou variantu jsem asi zvolil?

P.S.: Voda možná vyzkoušela pevnost vztahů u mnoha párů, na nás si ale nepřišla. I když… Po přenesení lodi totiž Lu pronesla hlášku, která se mnou řádně zacloumala: „Ale mohli jsme to jet, mně by to nevadilo...“